D9-11 Isalo

Národní park Isalo je jednou z ikon Madagaskaru. Ubytovali jsme se ve vesničce Ranohira, která je výchozím bodem pro objevování parku a Germain nám dohodil "levnějšího" průvodce Tierryho. Levnější byl, neb nemluvil anglicky - takže chudák Lukáš. Ten ostatně celý pobyt chcouce nechcouce byl naším verbálním spojením s okolím a za to mu zpětně dík. Já bych nás asi brzo poslal někam :) Při večerním špacíru městem jsme se (via Lukáš) zakecali s policajtama, kteří hned chtěli koupit pivo - tak jsme si s nima dali - a oni nám vyprávěli lecos, včetně toho, jak chytají zloděje Zebu a kolik jich už zastřelili. To jsme ještě netušili, že to není zdaleka poslední setkání s policií.

Bugalovy Momotrek vypadaly jako dobrá volba, ale jen než se setmělo. Nejenom, že jsem se tam u umyvadla málem zmrzačil, ale ukolébavku nám hrál diesel-agregát. Ještě, že nemáme problémy usnout. Hned ráno jsme vyrazili na dvoudenní trek. Během prvního dne jsme viděli Lemury Sifaka-tančící lemury, prošli si kaňon a začali se škřábat do kopců. Slunce zářilo a panoramata byla dechberoucí. O přestávce jsme polkli olejovky, schladili svá vyprahlá těla v "černém" jezírku a v podvečer dorazili do kempu. Tam jsme uvažili svíčkovou a polívku (zatímco Frantíci tu měli all inclusive) a kochali se noční oblohou. Průvodce Tierry celý den mlčel, což náš štvalo, ale po večeři se trošku picnul a začal řádit. Nejprve hulákal u vedlejšího stolu a pak přišel k nám a vyprávěl nám, kolik žen a dětí by chtěl mít a že nás pozve domů na jídlo. Plánované menu zopakoval snad 15x a jeho výslovnost byla famózní - "Zebu avec du reis, coctail du bred" čti "ZEBÝ avek du RÝ, koktejl du BRÉD". Pak nám ještě ukázal, jak umí mydlit nunčakama a taky nás dost pobavil svým "hučením", ala Česká soda. To bylo něco! :)

Ráno nás probudilo slunce a hnědí lemurové, kteří si navyklu zevlovat u kempu a byli tak drzí, že se nám snažili ukrást snídani. Tu jsme uhájili, hodili věci na parkoviště Germainovi do auta a vyrazili na další cestu. Opět mlčenlivý Tierry nás vedl přes jeskynní pohřebiště, kolem sloních nohou, přírodnímu koupališti, kamenné botě, chabrus botanické zahradě až na konec naší cesty, k muzeu. Po cestě zpět do Ranohiry jsme se podívali ještě skrz Okno a večer byli u Tierryho na večeři. Doma byl krotkej jak beráněk a jídlo bylo asi nejlepší, co jsme na Madagaskaru jedli.