D19-25 Isle Sainte Marie

Soanierana-Ivango je místo, které stálo vzorem pro ospalou rybářskou vesnici. Dali jsme jídlo, koupili lístky na loď, co pojede DNES a absolvovali povinnou kontrolu na policejní stanici. V čas odjezdu jsme se přesunuli k lodi, kde jsme tři hodiny čekali, aniž by se cokoliv stalo. Lukášovi už došla trpělivost a vlítnul na ně, takže mu nejprve vrátili peníze (prý jsou velké vlny) a za chvilku si je zas vzali, že prej jedem. Tak jsme jeli, vlny byly velké a na ostrov svaté Marie jsme dorazili za svitu měsíce v úplňku.

Hned první večer se Lukáš seznámil s Frantíkem Tierrym, co se sem přestěhoval na důchod. Po nějakém čase nedal jinak, než že k němu půjdeme na návštěvu a taky na návštěvu k jeho kamarádíčkovi. Takže jsme kolem půlnoci dávali pivo doma u domordce a poté u Tierryho. Pivo teklo proudem a stejně tak se hulilo. Kolem druhé, když jsme se dozvěděli, že Tierryho syn s domorodkyní se jmenuje Yoda (ano, po tom z Hvězdných válek) a budoucí potomci budou Luc a Leia, bylo na čase jet domů. Taxikář se ale opil a zhulil, takže k autu došel rozvážným krokem a vezl nás do hotelu rychlostí cca 5km/h. Celou cestu stíral stěračema a opakoval, že je opilý, takže musí jet pomalu. Jak je tu běžné, na půli cesty mu došel benzín. Naštěstí měl náhradní v PETce. Velice slušnej zážitek! :)

Po první noci v nanopokojíčku u přístavu jsme si půjčili motorku a projeli ostrov - abychom našli nejkrásnější resort na ostrově, kde jsme dostali cenu, která se neodmítá. Přestěhovali jsme se tedy do Atafany cca 13km od hlavního města. Hned jak byly motorky dvě, dali jsme si výlet na západní stranu ostrova a nemohli jsme nejít na místní atrakci-hřbitov pirátů. Domorodcům tu totiž koluje v žilách pirátská krev.

Předposlední den jsme se přesunuli do hotelu poblíž letiště a v hospodě plné domorodců jsme s Lukášem oslavili moje narozeniny. Hlavním chodem byla langusta, kterou nám připravila žena majitele hotelu. Byla delikatesní. Po pár hodinách spánku jsme hodily batohy na záda a vyrazili k letišti. Letadlo mělo samozřejmě zpoždění, ale alespoň jsme si užili skutečný plane-spotting stojíc 15 metrů před začátkem přistávací dráhy. A pak jsme zamávali svaté Marii a namířili jsme si to zpátky tam, kde všechno začalo - do Tany.